Posts Tagged ‘gay’

h1

Hra o trůny, Game of Thrones – referát

Listopad 16, 2011

Hra o trůny a knihy na ní navazující patří mezi takzvanou high fantasy, protože se po vzoru Tolkiena vyhýbá snovému rámci děje (či alternativního světa ve skříni) a přebytku líbivých bojových scén. Na rozdíl od většiny high fantasy děj se nesnaží prezentovat pohádkový obraz boje mezi absolutním zlem a dobrem (opět typický pro katolíka Tolkiena), ale dává přednost rafinované zápletce plné zájmových střetů nejrůznějších morálně neutrálních frakcí a jedinců. Každá postava má své vlastní slabosti, sklony k altruismu i egoismu a vlastní morální kodex.

Sourozenecká láska v zájmu čisté krve

Sourozenecká láska v zájmu čisté krve

Ve hře o trůny se také nesetkáte s přehnaně vlivnými nadpřirozenými jevy, takže zápletka nenaráží na nelogické chování postav či přehršel deus ex machina. Nadpřirozené postavy jsou vzácné a nejsou omnipotentní, takže kouzla tvoří spíše estetické a romantické než epické prvky příběhů. Hrstku nadpřirozených dějů se snaží stejně jako vše ostatní zmanipulovat proradní jednotlivci, kteří však milují stejně jako čestnější hrdinové křivdí. Příběh je natolik komplexní, umírněný a realistický, že se čtenář okamžitě vžije do všech postav a propadne iluzi že se jedná o živé bytosti s bijícím srdcem a duší plápolající ve větru přicházející Zimy, děsivého jevu periodicky zachvacujícího země Westeros.

Zdaleka nejkvalitnějším aspektem děl George R.R. Martina je nepředvidatelnost děje. Ty nejoblíbenější a nejklíčovější postavy umírají v tu nejvíce nečekanou chvíli, jednoznačně nasměrované dějové linie se nečekaně protnou nebo přetnou jako v opravdovém životě. Když umře postava, máte pocit, že umřel váš bratranec či spolužačka. Když je zničeno město, litujete obyvatel i ztraceného umění a obchodu. Přesvědčivost autora dává prožitku čtenáře nový rozměr.

Teplí princové intrikují :-D

Teplí princové intrikují 😀

Autor se nebojí začlenit do díla i kontroverzní motivy charakteristické pro jakoukoli lidskou společnost včetně středověké. Konzervativně založení jedinci mají obvykle naivní představy o absenci sexuality v historických etapách, ke kterým vzhlíží jako ke zlatéme věku, nelze se proto divit, že naturalismus díla některé lidi pobuřuje. Od incestní lásky rodů Lannisterů a Targaryenů po homosexuální romance prince Renlyho a Červené Zmije (Oberyn Martell), od náboženské propagandy až po krkvavé činy ve jménu dobra, Píseň ledu a ohně ukazuje jako zrcadlo nelichotivý obraz příběhů v našem reálném světě.

Vodpod videos no longer available.
h1

Neznámá část holokastu, Ondřej Neff

Srpen 17, 2011

Genocida, kterou nacisté prováděli na Židech, je dnes v západním světě připomínána jako nejhrůznější memento 20. století. Její zpochybňování je v mnoha státech právem považováno za trestný čin. Tzv.“svobodné“ bádání nad její historicitou (tak, jak nám to na svých „vědeckých“ konferencích občas předvádí Mahmúd Ahmadínedžád) je vnímáno jako obzvlášť nechutná karikatura liberální demokracie.

růžový trojúhelník

růžový trojúhelník

Méně už se připomíná nacistická genocida Rómů (odhady mluví o 220 tisících až 1,5 miliónu obětí), svědků Jehovových (zabito cca 2 500 až 5 000 lidí), zavražděných nemocných osob (200 000 až 250 000 obětí) či usvědčených homosexuálů (viz níže). Počty obětí v těchto sociálních skupinách jsou sice oproti židovským obětem výrazně nižší v absolutních číslech, pokud však jde o procentuální zdecimování zmíněných komunit, jsou dostupná data opravdu alarmující.

Absolutní čísla židovských obětí jsou pochopitelně mnohem vyšší (až 6 miliónů), což je nepochybně jedním z faktorů, proč je genocida Židů v povědomí Západu zapsána mnohem hlouběji .

Dalším důvodem je pak kulturně-hodnotová blízkost židovské komunity a západní civilizace. Což se o Rómech, Svědcích Jehovových a homosexuálech (na které se zaměřuje tento text) říci nedá.

Je pravda, že i Židé byli po celá staletí evropskými elitami ostrakizováni, a tak se může zdát naše spoluúčast na jejich utrpení poněkud překvapivá. Přesto, rozsah nacistických hrůz nakonec přispěl ke ztotožnění se západního povědomí v rámci tzv. židovsko-křestansko-antické identity. Tedy něčemu, co je dnes považováno na společně sdílenou hodnotu, na které západní civilizace staví.

Pokud jde o homosexuály a Rómy, jejich kauza se dnes (narozdíl od Svědků Jehovových) těší jisté přízni moderního západního myšlení. Nabízí se tak otázka, proč není vztah k jejich utrpení z dob nacismu více zřetelný. Příklady této piety jsou totiž spíše ojedinělé a uctívá ji pouze marginální část liberálně-levicových elit: vzpomeňme marné Havlovo a Kocábovo angažmá v kauze rómského tábora v Letech u Písku či odhalení památníku homosexuální genocidě v Berlíně (kde vládne gay-aktivistický starosta Klaus Wowereit).

Fakta o genocidě homosexuálů

Jak tomu vlastně s holocaustem gayů tehdy bylo? Ve dvacátých letech se homosexuálové těšili v Německu větších svobod než ve většině evropských zemí. Už roku 1933 však Hitler prosadil nejen pálení knih týkajících se homosexuality (6. května tohoto roku jich na 20 000 spálili mladí nacisté) a zavádění seznamů homosexuálů, ale i jejich postupné vyvražďování uvnitř NSDAP. Některým gayům (či „homofilům“, jak se jim tehdy říkalo) se podařilo ještě téhož roku uprchnout do zahraničí.

Kriminalizace homosexuality

Kriminalizace homosexuality

Roku 1934 se Hitler rozhodl skoncovat se svým rivalem, vůdcem SA Ernstem Rohmem, který byl homosexuálem (ba co více, svého času se snažil vytvořit z SA svůj jakýsi „homosexuální podnik“). Vůdce totiž původně nad tímto předákem držel ochranou ruku, ačkoliv homofobní kampaň vůči němu mezi nacisty už nějakou dobu sílila. Kancléř se snažil Rohma chránit, neboť se domníval, že zprávy o jeho sexuální orientaci jsou jen štvavými pomluvami Židů a sociálních demokratů (podle některých badatelů se navíc sám Vůdce s homosexuálními sklony potýkal). Obdobně Himmler (šéf SS), který původně Rohma hájil, se rozhodl později s homosexuály jednat nekompromisně. „Musíme vyhubit tyto lidi a vyrvat jejich kořen z našeho národa. Homosexuálové musí být zničeni.“1 Později Himmler založil tzv. “Ústřední říšský úřad pro boj s homosexualitou a interrupcemi“.

V letech 1933 až 1945 bylo uvězněno na 100 000 gayů, z nichž kolem 50 000 bylo zavražděno. Koncentračními tábory však prošlo „jen“ kolem 10 000 z nich, nicméně až 60% těchto vězňů zde bylo zabito. Tak vysoké procento je přisuzováno faktu, že spoluvězni dozorcům v zabíjení ochotně pomáhali (ve srovnání, mezi vězněnými politickými odpůrci se procento zavražděných odhaduje na 41%, mezi Svědky Jehovovými na 35%).

Homofobie byla tedy – z hlediska fatálních důsledků – možná vážnějším faktorem než antisemitismus či rasismus, jimž čelili vězni vzájemnou solidaritou. V porovnání s jinými vězni byli gayové nuceni vykonávat náročnější a nebezpečnější práce. Tato politika byla součástí koncepce zvané „vyhubení prostřednictvím práce“. Homosexuálové se také mnohem častěji stávali objektem pokusů nacistických lékařů. Ti chtěli takto identifikovat gen homosexuality, aby předešli dalšímu výskytu uvedené orientace u árijské rasy. Archívy rovněž zmiňují stovky homosexuálů, kteří byli kvůli své orientaci násilně vykastrováni.

Pokud jde o lesbické ženy, tyto nebyly vystaveny perzekucím v tak velké míře. Jakkoliv byla jejich existence považována za národní a bezpečnostní hrozbu, věřilo se, že se postupně dokáží lépe přizpůsobit a asimilovat v rámci heterosexuálních norem.

Holocaust homofilů nebyl specifikem pouze nacistického Německa. Ze spojeneckých zemí se však dochovalo jen minimum dat. V Itálii, kde byla homosexualita předtím dlouhodobě legální (byla povolena už v 19. století, což bylo na evropské poměry relativně brzy), se Mussolini sice pokusil homosexuály pronásledovat, o systematickou genocidu se však podle všeho nejednalo. Rovněž ve Španělsku byly po nástupu Franca zavedeny tvrdé zákony a homosexuálové byli zavíráni do speciálních vězení pro devianty, a to až do roku 1975.

Sturmabteilung

Sturmabteilung

Obecně vzato se dá říci, že dobové informace z dalších zemí jsou skoupé a někdy si i odporují (například u perónismu, který byl jakousi svéráznou fúzí mezi marxismem a fašismem). Pokud jde o pozdější období, v mnoha pravicově vojenských režimech (zejména v Jižní Americe), které se částečně inspirovaly německým nacismem, byla uplatňována nelítostná anti-homosexuální perzekuce. Např. v post-perónistické Argentině 70. let bylo mezi záhadně mizejícími odpůrci režimu i mnoho gayů. Počty obětí v jednotlivých státech však pravděpodobně nebyly nijak monitorovány (některé dostupné statistiky jsou navíc zkresleny příslušností obětí k několika vyvražďovaným sociálním skupinám najednou). Podobně vypjatá forma homofobie, kterou zavedli nacisté v Německu, nebyla totiž takto explicitně v jiných zemích ideologicky zformulována.

Poválečné období

Homosexuálové, kteří přežili vyhlazovací snahy nacistů, se narozdíl od ostatních postižených sociálních skupin nedočkali žádného odškodnění. Ačkoliv došlo v NDR (a následně i v SRN) k dekriminalizaci homosexuality „už“ koncem 60. let, některé anti-homosexuální zákony zavedené hitlerovským režimem zůstaly formálně platné až do roku 1994! Po válce se nadále využívaly seznamy homosexuálů shromážděné nacisty a někteří postižení nadále zůstali ve vězení. Tzv.“zákony proti sodomii“ zůstaly tedy v SRN v platnosti (byť v méně restriktivní formě) a oficiální omluva přišla ze strany německých úřadů až v roce 2002.

růžový trojúhelník, žlutá hvězda a hákový kříž

růžový trojúhelník, žlutá hvězda a hákový kříž

První systematické bádání nad formami a rozsahem gay holocaustu se objevily na Západě až začátkem 70. let. Tento výzkum však mnohde nenašel politického pochopení. Židovské organizace hleděly na teorie o gayích coby samostatně perzekuované sociální skupině s nevolí. Později nenašel tento trend podporu ani v USA u nastupující Reaganovy administrativy. Navíc, věcné závěry výzkumů byly zkreslovány medializací nového problému zvaného AIDS. Téma legitimizace gay holocaustu se politizovalo a na půdě různých věhlasných institucí se vedly polemiky o definici slova „genocida“. Ellie Wiesel dokonce oponoval slovy: „Zaměřit se na jiné postižené skupiny může v této souvislosti znevážit hrůzu židovského holocaustu.“2 Přesto se během 70. let postupně etabloval pojem „gay holocaustu“ a obhájci tohoto termínu odhalovali a systematizovali výše uvedená data. Přispěl k tomu zejména výzkum pánů Heinze Hegera, Guntera Grau a Richarda Planta3. Oficiálně však dodnes není termín „holocaustu“ a „genocidy“ homosexuálů uznáván všemi, například OSN explicitně definuje genocidu jako jev determinovaný faktory „národními, rasovými, etnickými či náboženskými“. Soudobý diskurs pak poněkud sklouzává do polemik o politické korektnosti, o definicích zmiňované genocidy, o deklaracích, formulacích, slovních půtkách. Což může leckomu připomínat jalové debaty o tom, zda homosexualita je či není nemoc. Jako by tento faktor snižoval hodnotu boje proti homofobii či samu důstojnost homosexuálů.

Faktem tedy zůstává, že otázky odškodnění a další konkrétní nápravné kroky toho, co se stalo (ať už se světové společenství shodne na jednotné definici či nikoliv) zůstávají dodnes problematickou a systémově nedořešenou otázkou.

1Plant, Richard. The Pink Triangle: The Nazi War Against Homosexuals. New York, Henry Holt and Company, 1986, strana 99.
2Více v William J. Spurlin, Lost Intimacies: Rethinking Homosexuality under National Socialism (New York: Peter Lang Publishing, 2009)
3Více v Heinz Heger, The Men With the Pink Triangle (Hamburg: Melin-Verlag, 1980)

Tombi21.blog.cz

h1

the Symphony of Flame and Shadow ( yaoi , Slash : Kael / Illidan )

Srpen 21, 2008
young Illidan, the Sorceror, the Betrayer, the Demon Hunter

young Illidan, the Sorceror, the Betrayer, the Demon Hunter

Illidan was screaming in desperation and fear. He had faced the worst demons and dragons in the last few months, but the idea of being kept underground for eternity was unbearable. Ages without moon-light, stars and Tyrande…oh Tyrande…even now she was silent, her cold silver eyes mercilessly watching his cage as she held the hand of this treacherous twin-brother. Illidan roared in fury as Maiev, Califax and all other Wardens transported him to the very entrance of the underworld…

Young Kale, the Sun Prince, the Wizard Adept, an Archmage of Dalaran

Young Kale, the Sun Prince, the Wizard Adept, an Archmage of Dalaran

Kael was trying to stop himself from crying as he stood beside tall window in the Violet Spire. Down below were dozens and dozens of his people ready to leave Eastern Kingdoms aboard human ships with Jaina Proudmoore…Jaina…not long ago even mere mention of her name would cause his heart to fall to pieces…Elves were extremely sensual and emotional beings, falling in love passionately and often…but all he could think about now were the few possible survivors in his kingdom…recently half-dead elven messenger arrived with apocalyptic news. The Quel´Thalas has fallen. The Sunwell was destroyed, his royal father killed, his people butchered as cattle…by the very man who stole Jaina from him…

Even after ten thousand years his brother treated his as a satyr…this time he had made even greater sacrifice…he consumed the Skull of Guldan…Illidan chose to bear a burden no one else would…and yet instead of martyr he was considered as a betrayer again…even eredar demon-lords admitted he saved Azeroth from them…and instead of gratitude he received hatred…Tyrande looked at him as if he was some kind of rotting worm…the disgust and hatred deformed her perfect features the moment she saw his new form…he was cursed, malformed, mutilated and crippled only to be wronged once more…but they will all pay for their hypocrisy and cruelty soon enough…

Illidan and Kael´thas

Illidan and Kael´thas

Submissive uke Kael

imprisoned Kael

Kael was waiting with his loyal brethren for certain death within the magical cells of Dalaran. They all betrayed him. Neither Modera nor Jaina tried save him or his people…Without shame they watched as that racist Garithos gathered his Highborn comrades as dogs and sentenced to death…they even posted Kassan and his enforcers to help with executions…Kael was really desperate when suddenly his ally of old emerged…Vashj told him of the demon he once encountered…Illidan…she told him about his arcane knowledge, vast power and Highborne origin…could he be their messiah?…maybe…he has already called upon the darkest sorceries of Burning Legion in order to save his people, he would call upon this kaldorei demon just the same…

Forbidden Lovers in Outland

Forbidden Lovers in Outland

His escape for Outland was in vain…he was finally captured by his eternal nemesis: the Warden Maiev. He was held in the very cage he knew from his first prison…Suddenly a number of fair crimson-dressed elves ambushed his captors with the assistance of naga…Lady Vashj shattered his cage and as he stood up to greet her, he noticed a very young male elf beside her…It was the very same golden-haired prince who helped his brother to catch him in Dalaran…He looked strong and vulnerable at the same time as his arcane heritage, youth and title marked him both as aprince as well as a slave. The prince tried to look stoic and confident, yet Illidan clearly saw in his eyes the loneliness and need which he first witnessed in his brothers eyes so long ago as they first approached their mentor, demigod Cenarius. This youth, prince Kael, tried to look as a leader to his desperate people, yet he was nothing but a child by elven standards, fragile boy seeking guidance from an experienced man…

Kael leaves his master Illidan

Kael leaves his master Illidan

Even after years in Outland Kael still had nightmares about Scourge and slaughtering of Sun-blessed as did most of his brethren. It was during these nightmares when his master would hold him in his huge arms, wrap him in his leathery wings and sate his hunger for magic by the most lascivious means. For the first time in their long lives would they forget about the kaldorei priestess and the human sorceress who broke their hearts so many times. In Outland they became gods and even greatest demons saw them as a threat. But their happiness would not last forever. Dark cold wraiths of Azeroth as well as burning eredars of Argus would destroy the harmony and bond between these outcasts and soon will they find their doom…yet it was Voren´thal the Seer as well as Prophet Velen who foretold, that the Son of Flames and Father of Shadows would meet again in the Twisting Nether and share both pain and pleasure for eons to come…