Hell Girl ( Jigoku Shoujo/Dívka z pekla ) je japonské anime, které se řadovějším Čechům představilo skrze vysílání na Animaxu s anglickými titulky. Zasvěcenci jej pochopitelně znali mnohem dříve, ale pro nás smrtelníky bylo a do jisté míry zůstává nepříliš známým uměleckým dílem. Komix/Manga byl vytvořen v souladu s ohlasem na úspěch anime ( seriálu ), obvykle se z úspěšných mang stávají anime a ne naopak. Anime byla zfilmováno.
Gossip Girl ( Super drbna ) je fenomenální řada novel Cecily von Ziegesar. Tato knižní série se stala relativně oblíbenou mezi našimi mladými dívkami ( ty sice mají málo společného s typickými mladými Američankami z venkova a maloměst, ale zato jsou velmi podobné hrstkám dívek pocházejících z velkoměst ). Gossip Girl byla převedena do podoby seriálu, který se stal velice oblíbený, u nás jej začali nedávno vysílat pod názvem Superdrbna. Je však třeba si uvědomit, že seriál má s knižními předlohami jen málo společného.
Co má zmíněný americký seriál a japonské anime společného? Skoro nic a také strašně moc. Vy, jež závidíte a nenávidíte, a vy, které trapí a kteří rádi trápíte, máte možnost návštívit internetovou stránku. Internet a jeho obsah jsou zrcadlem psyché lidstva, a proto zde najdete projevy milenecké lásky, touhy po kráse, věrnosti přátel a také do očí bíjící střety zapřísáhlých nepřátel.
Po internetu si obstáráte diamantový prsten, večeři, bydlení, africkou manželku, autobiografii vašeho oblíbeného herce, flirt i referát do školy. Proč zde tedy nehledat také prostředky pro pomstu? Proč jsou nejúspěšnější české blogy na wordpressu blogy těch nejretardovanějších nácků? Protože právě náckové, pánbíčkáři a další minority, které tvoří opravdové vnitřní nepřátele naší společnosti, se snaží do webového zrcadla naší kolektivní duše srkze boje o návštěvnost svých blogů promítnout své zvrácené ideje. Blogy na wordpressu jsou bez nadsázky bojiště, kde vítězové formují a deformují poltickou vůli dětí Bohemie.
Boje na internetových stránkách nejsou banalita, do značné míry tvoří osud naší planety. Ti, jež si to uvědomí, mají potenciál pro získání osobního prospěchu. Navštivte stránky tajemné dívky s neznámenou identitou a velkou mocí a ona odejme vaše břímě, bude jej sdílet s celým světem a potrestá ty, na které jste ukázaly. To je jeden z motivů, které spojují oba seriály.
Gossip Girl má vlastní blog. Její identita i motivy jsou neznámé, její činnost a vliv na nejbohatší a nejvlivnější lidi světa žijící na Manhattanu jsou však nepopiratelné. Její blog je vlastně rubrikou, kam každý může poslat drb o komkoli z mladých prominentů z Upper East Side. Záhadná superdrbna pak některé z klepů publikuje, což během dvou vteřin zaregistruje každá uvědomělá osoba dychtivě čekající u tichého telefonu nastaveným zalarmovat ji při objevení nové zvěsti.
Hell Girl je tajemná krásná japonská dívenka. Její minulost, úmysly i povaha jsou stejně záhadné jako u Gossip Girl. I ona má internetovou stránku. Na tu se můžete připojit pouze o půlnoci, odešlete jméno osoby, kterou zoufale nenávidíte. Někdy, když je vaše nenávist dostatečně silná, zazáří displej na vašem mobilu karmínovým světlem a pak již jen čekáte na holčičku v japonské školní uniformě, která vým dá rákosovou panenku, která je klíčem ke zkáze vaší nemesis a vaší vlastní záhubou.
Myšlenka je stejná: máte možnost udělat vašemu nepříteli ze života peklo za cenu vlastní duše. Hell Girl jej bez prodlení pošle do skutečného pekla a vás odmnění tetováním značícím vaše zatracení. Gossip Girl se postará, aby ta nafoukan bohatá mrcha z vaší třídy rychle ztratila své společenské postavení, páč je lesbička, ale dokážete pak žít s tím, že ji vlastní rodiče vyhodili z domu a že ted hnije na ulici? Řekněme si to na rovinu: spousta lidí to bohužel dokáže. To je jedna z krutých pravd, které knižní i televizní série nelítostně prezentuje. Ale Gossip také připomíná, že vaše vlastní proradnost se provalí a pokud ty nelítostné šelmy roztrhaly lesbičku, jak se potom asi zachovají k žalovničkovi a podrazákovi?
V knihách je pochopitelně mnohem více moudrosti, ale i seriál má hloubku. Jeho účelem je oslovovat masy, takže je zaplněn líbivými prvky, kterými však musíte zabalit každou myšlenku, pokud chcete, aby ji přijaly masy tuctových lidí, které intelektem zrovna neoplývají. Chcete propagovat náboženství?- postavte velkolepý chrám a dejme svým kněžím společenskou prestiž. Chcete šířit myšlenky liberalismu?-natočte seriál plný dechberoucího umění a zahalte své herce do rob od nejelitějších návrhářů. V realném světě plném průměrných dětinských lidí svou myšlenku ( at je sebekrásnější ) totiž bez těchto pragmatických kroků neprosadíte.
Ale všeho s mírou! Stránky jako tato : http://gossip-girl.serial4u.cz/ se svojí stupiditou vyrovnají nesčetným dětským blogům o Disney Channelu a jejich ,,stylu“ i katolickým pokrytcům s jejich propagací bigotnosti a demence pod záštitou tradic. Články jako: ,,Jak být jako Chuck Buss“ či ,,Jak žít jako pravá Gossip“ mě dohánějí k pláči.
Jedna věc je se lidmi inspirovat, druhá je patetické napodobování. Je v pořádku obdivovat postavy jako Chuck Buss či Blair Waldorf, ale měli bychom vzhlížet k jejich postojům, přesvědčení a schopnostem. Je také v pořádku milovat jejich styl a s chladnou hlavou jej napodobit v rámci svých možností a úměrně k povaze našeho okolí ( nežijeme na Manhattanu ). Přistup typu: musím vypadat jako Nate a mít stejný hlášky je trapnější než se snažit být další Hannah Montana či svatá Kateřina.
Seriál nás vede k uznání hodnot multikuturních směrů. Potírá machismus, patriarchát, rasismus, homofobii, ignoruje pozérské postoje ,,tradičních“ náboženstvích, prezentuje naděje přicházející generace. Věrohodně ukazuje, že většina společností ( včetně oněch patriarchálních o kterých tak rád remcá náš pseudo-konzervativní prezident Václav Klaus ) je ve skutečnosti do značné míry koordinována společesnkými machinacemi zorganizovaných našimi manipulujícími ženami a dívkami, které fakticky řídí náš společenský život a tím pádem mají často v dlaních pozlacené řetězy ekonomiky, válečného průmyslu a náboženské propagandy. I ta nejřadovější dívka má v sobě střípek lstivosti, který jí umožní získat pozvání na lepší oslavy, seznámit se s prominentnějšími lidmi či vyloudit z rodičů nové džíny.
Proto je ženám odjakživa přisozována temnější role v mytologii, ony jsou ty silnější dárkyně života, kterých se bojíme a proto pořádáme hony na čarodějnice, vymýšlíme Evy s jablkem a Pandory se skříňkou. Ale mezi rozvojem vědy a životní úrovní je přímá úměra. Fyzická síla je pro nás čím dál měnší výhodou, naše možnsoti ženy utiskovat se zmenšují každým desetiletím. Serena Van Der Woodsen i Enma Ai jsou ikony nové generace a ti co se s tím nesmíří, jsou nepřizpůsobiví slaboši odsouzení k neúspěchu.