h1

Hra o trůny, Game of Thrones – referát

Listopad 16, 2011

Hra o trůny a knihy na ní navazující patří mezi takzvanou high fantasy, protože se po vzoru Tolkiena vyhýbá snovému rámci děje (či alternativního světa ve skříni) a přebytku líbivých bojových scén. Na rozdíl od většiny high fantasy děj se nesnaží prezentovat pohádkový obraz boje mezi absolutním zlem a dobrem (opět typický pro katolíka Tolkiena), ale dává přednost rafinované zápletce plné zájmových střetů nejrůznějších morálně neutrálních frakcí a jedinců. Každá postava má své vlastní slabosti, sklony k altruismu i egoismu a vlastní morální kodex.

Sourozenecká láska v zájmu čisté krve

Sourozenecká láska v zájmu čisté krve

Ve hře o trůny se také nesetkáte s přehnaně vlivnými nadpřirozenými jevy, takže zápletka nenaráží na nelogické chování postav či přehršel deus ex machina. Nadpřirozené postavy jsou vzácné a nejsou omnipotentní, takže kouzla tvoří spíše estetické a romantické než epické prvky příběhů. Hrstku nadpřirozených dějů se snaží stejně jako vše ostatní zmanipulovat proradní jednotlivci, kteří však milují stejně jako čestnější hrdinové křivdí. Příběh je natolik komplexní, umírněný a realistický, že se čtenář okamžitě vžije do všech postav a propadne iluzi že se jedná o živé bytosti s bijícím srdcem a duší plápolající ve větru přicházející Zimy, děsivého jevu periodicky zachvacujícího země Westeros.

Zdaleka nejkvalitnějším aspektem děl George R.R. Martina je nepředvidatelnost děje. Ty nejoblíbenější a nejklíčovější postavy umírají v tu nejvíce nečekanou chvíli, jednoznačně nasměrované dějové linie se nečekaně protnou nebo přetnou jako v opravdovém životě. Když umře postava, máte pocit, že umřel váš bratranec či spolužačka. Když je zničeno město, litujete obyvatel i ztraceného umění a obchodu. Přesvědčivost autora dává prožitku čtenáře nový rozměr.

Teplí princové intrikují :-D

Teplí princové intrikují 😀

Autor se nebojí začlenit do díla i kontroverzní motivy charakteristické pro jakoukoli lidskou společnost včetně středověké. Konzervativně založení jedinci mají obvykle naivní představy o absenci sexuality v historických etapách, ke kterým vzhlíží jako ke zlatéme věku, nelze se proto divit, že naturalismus díla některé lidi pobuřuje. Od incestní lásky rodů Lannisterů a Targaryenů po homosexuální romance prince Renlyho a Červené Zmije (Oberyn Martell), od náboženské propagandy až po krkvavé činy ve jménu dobra, Píseň ledu a ohně ukazuje jako zrcadlo nelichotivý obraz příběhů v našem reálném světě.

Vodpod videos no longer available.
Reklamy
h1

Kurt Cobain , Princ Buřičů

Listopad 16, 2011

Kurt, frontman skupiny Nirvana, navždy změnil svět. Hudební scéna byla jeho příchodem navždy ovlivněna a i dnes zůstává ikonou nejrůznějších Evropanů a Američanů. Tento hudebník je archetypem revolučního a tragického umělce, od dětství prokletého vlastní výjimečností, nadáním a údělem. Ačkoli jeho písně obsahují v rámci textů mnoho metafor, Kurt nenáviděl pseudovědecké freudisty, kteří se je snažili interpretovat (často navíc po chybném přepsání). Bohém nenávidíc průměrnost (naši takzvanou českou ,,normálnost“)  neustálě bojoval proti tabu a předsudkům. V mládí se navzdory své výlučné heterosexuality kamarádil s homosexuály, nenáviděl homofoby a na zdi sprejoval nápisy ,,Bůh je gay“. Od jeho romance se zpěvačkou Courtney Love po jeho drogování a uměleckou tvorbu lze sledovat zápal pro boj za změnu za každou cenu.

Jeho sebevražda byla pro jeho skálověrné fanoušky zdrcující, v jeho dopise na rozloučenou byl citát:

„It’s better to burn out, than to fade away.” – „Je lepší shořet, než vyhasnout.“

 

h1

Neznámá část holokastu, Ondřej Neff

Srpen 17, 2011

Genocida, kterou nacisté prováděli na Židech, je dnes v západním světě připomínána jako nejhrůznější memento 20. století. Její zpochybňování je v mnoha státech právem považováno za trestný čin. Tzv.“svobodné“ bádání nad její historicitou (tak, jak nám to na svých „vědeckých“ konferencích občas předvádí Mahmúd Ahmadínedžád) je vnímáno jako obzvlášť nechutná karikatura liberální demokracie.

růžový trojúhelník

růžový trojúhelník

Méně už se připomíná nacistická genocida Rómů (odhady mluví o 220 tisících až 1,5 miliónu obětí), svědků Jehovových (zabito cca 2 500 až 5 000 lidí), zavražděných nemocných osob (200 000 až 250 000 obětí) či usvědčených homosexuálů (viz níže). Počty obětí v těchto sociálních skupinách jsou sice oproti židovským obětem výrazně nižší v absolutních číslech, pokud však jde o procentuální zdecimování zmíněných komunit, jsou dostupná data opravdu alarmující.

Absolutní čísla židovských obětí jsou pochopitelně mnohem vyšší (až 6 miliónů), což je nepochybně jedním z faktorů, proč je genocida Židů v povědomí Západu zapsána mnohem hlouběji .

Dalším důvodem je pak kulturně-hodnotová blízkost židovské komunity a západní civilizace. Což se o Rómech, Svědcích Jehovových a homosexuálech (na které se zaměřuje tento text) říci nedá.

Je pravda, že i Židé byli po celá staletí evropskými elitami ostrakizováni, a tak se může zdát naše spoluúčast na jejich utrpení poněkud překvapivá. Přesto, rozsah nacistických hrůz nakonec přispěl ke ztotožnění se západního povědomí v rámci tzv. židovsko-křestansko-antické identity. Tedy něčemu, co je dnes považováno na společně sdílenou hodnotu, na které západní civilizace staví.

Pokud jde o homosexuály a Rómy, jejich kauza se dnes (narozdíl od Svědků Jehovových) těší jisté přízni moderního západního myšlení. Nabízí se tak otázka, proč není vztah k jejich utrpení z dob nacismu více zřetelný. Příklady této piety jsou totiž spíše ojedinělé a uctívá ji pouze marginální část liberálně-levicových elit: vzpomeňme marné Havlovo a Kocábovo angažmá v kauze rómského tábora v Letech u Písku či odhalení památníku homosexuální genocidě v Berlíně (kde vládne gay-aktivistický starosta Klaus Wowereit).

Fakta o genocidě homosexuálů

Jak tomu vlastně s holocaustem gayů tehdy bylo? Ve dvacátých letech se homosexuálové těšili v Německu větších svobod než ve většině evropských zemí. Už roku 1933 však Hitler prosadil nejen pálení knih týkajících se homosexuality (6. května tohoto roku jich na 20 000 spálili mladí nacisté) a zavádění seznamů homosexuálů, ale i jejich postupné vyvražďování uvnitř NSDAP. Některým gayům (či „homofilům“, jak se jim tehdy říkalo) se podařilo ještě téhož roku uprchnout do zahraničí.

Kriminalizace homosexuality

Kriminalizace homosexuality

Roku 1934 se Hitler rozhodl skoncovat se svým rivalem, vůdcem SA Ernstem Rohmem, který byl homosexuálem (ba co více, svého času se snažil vytvořit z SA svůj jakýsi „homosexuální podnik“). Vůdce totiž původně nad tímto předákem držel ochranou ruku, ačkoliv homofobní kampaň vůči němu mezi nacisty už nějakou dobu sílila. Kancléř se snažil Rohma chránit, neboť se domníval, že zprávy o jeho sexuální orientaci jsou jen štvavými pomluvami Židů a sociálních demokratů (podle některých badatelů se navíc sám Vůdce s homosexuálními sklony potýkal). Obdobně Himmler (šéf SS), který původně Rohma hájil, se rozhodl později s homosexuály jednat nekompromisně. „Musíme vyhubit tyto lidi a vyrvat jejich kořen z našeho národa. Homosexuálové musí být zničeni.“1 Později Himmler založil tzv. “Ústřední říšský úřad pro boj s homosexualitou a interrupcemi“.

V letech 1933 až 1945 bylo uvězněno na 100 000 gayů, z nichž kolem 50 000 bylo zavražděno. Koncentračními tábory však prošlo „jen“ kolem 10 000 z nich, nicméně až 60% těchto vězňů zde bylo zabito. Tak vysoké procento je přisuzováno faktu, že spoluvězni dozorcům v zabíjení ochotně pomáhali (ve srovnání, mezi vězněnými politickými odpůrci se procento zavražděných odhaduje na 41%, mezi Svědky Jehovovými na 35%).

Homofobie byla tedy – z hlediska fatálních důsledků – možná vážnějším faktorem než antisemitismus či rasismus, jimž čelili vězni vzájemnou solidaritou. V porovnání s jinými vězni byli gayové nuceni vykonávat náročnější a nebezpečnější práce. Tato politika byla součástí koncepce zvané „vyhubení prostřednictvím práce“. Homosexuálové se také mnohem častěji stávali objektem pokusů nacistických lékařů. Ti chtěli takto identifikovat gen homosexuality, aby předešli dalšímu výskytu uvedené orientace u árijské rasy. Archívy rovněž zmiňují stovky homosexuálů, kteří byli kvůli své orientaci násilně vykastrováni.

Pokud jde o lesbické ženy, tyto nebyly vystaveny perzekucím v tak velké míře. Jakkoliv byla jejich existence považována za národní a bezpečnostní hrozbu, věřilo se, že se postupně dokáží lépe přizpůsobit a asimilovat v rámci heterosexuálních norem.

Holocaust homofilů nebyl specifikem pouze nacistického Německa. Ze spojeneckých zemí se však dochovalo jen minimum dat. V Itálii, kde byla homosexualita předtím dlouhodobě legální (byla povolena už v 19. století, což bylo na evropské poměry relativně brzy), se Mussolini sice pokusil homosexuály pronásledovat, o systematickou genocidu se však podle všeho nejednalo. Rovněž ve Španělsku byly po nástupu Franca zavedeny tvrdé zákony a homosexuálové byli zavíráni do speciálních vězení pro devianty, a to až do roku 1975.

Sturmabteilung

Sturmabteilung

Obecně vzato se dá říci, že dobové informace z dalších zemí jsou skoupé a někdy si i odporují (například u perónismu, který byl jakousi svéráznou fúzí mezi marxismem a fašismem). Pokud jde o pozdější období, v mnoha pravicově vojenských režimech (zejména v Jižní Americe), které se částečně inspirovaly německým nacismem, byla uplatňována nelítostná anti-homosexuální perzekuce. Např. v post-perónistické Argentině 70. let bylo mezi záhadně mizejícími odpůrci režimu i mnoho gayů. Počty obětí v jednotlivých státech však pravděpodobně nebyly nijak monitorovány (některé dostupné statistiky jsou navíc zkresleny příslušností obětí k několika vyvražďovaným sociálním skupinám najednou). Podobně vypjatá forma homofobie, kterou zavedli nacisté v Německu, nebyla totiž takto explicitně v jiných zemích ideologicky zformulována.

Poválečné období

Homosexuálové, kteří přežili vyhlazovací snahy nacistů, se narozdíl od ostatních postižených sociálních skupin nedočkali žádného odškodnění. Ačkoliv došlo v NDR (a následně i v SRN) k dekriminalizaci homosexuality „už“ koncem 60. let, některé anti-homosexuální zákony zavedené hitlerovským režimem zůstaly formálně platné až do roku 1994! Po válce se nadále využívaly seznamy homosexuálů shromážděné nacisty a někteří postižení nadále zůstali ve vězení. Tzv.“zákony proti sodomii“ zůstaly tedy v SRN v platnosti (byť v méně restriktivní formě) a oficiální omluva přišla ze strany německých úřadů až v roce 2002.

růžový trojúhelník, žlutá hvězda a hákový kříž

růžový trojúhelník, žlutá hvězda a hákový kříž

První systematické bádání nad formami a rozsahem gay holocaustu se objevily na Západě až začátkem 70. let. Tento výzkum však mnohde nenašel politického pochopení. Židovské organizace hleděly na teorie o gayích coby samostatně perzekuované sociální skupině s nevolí. Později nenašel tento trend podporu ani v USA u nastupující Reaganovy administrativy. Navíc, věcné závěry výzkumů byly zkreslovány medializací nového problému zvaného AIDS. Téma legitimizace gay holocaustu se politizovalo a na půdě různých věhlasných institucí se vedly polemiky o definici slova „genocida“. Ellie Wiesel dokonce oponoval slovy: „Zaměřit se na jiné postižené skupiny může v této souvislosti znevážit hrůzu židovského holocaustu.“2 Přesto se během 70. let postupně etabloval pojem „gay holocaustu“ a obhájci tohoto termínu odhalovali a systematizovali výše uvedená data. Přispěl k tomu zejména výzkum pánů Heinze Hegera, Guntera Grau a Richarda Planta3. Oficiálně však dodnes není termín „holocaustu“ a „genocidy“ homosexuálů uznáván všemi, například OSN explicitně definuje genocidu jako jev determinovaný faktory „národními, rasovými, etnickými či náboženskými“. Soudobý diskurs pak poněkud sklouzává do polemik o politické korektnosti, o definicích zmiňované genocidy, o deklaracích, formulacích, slovních půtkách. Což může leckomu připomínat jalové debaty o tom, zda homosexualita je či není nemoc. Jako by tento faktor snižoval hodnotu boje proti homofobii či samu důstojnost homosexuálů.

Faktem tedy zůstává, že otázky odškodnění a další konkrétní nápravné kroky toho, co se stalo (ať už se světové společenství shodne na jednotné definici či nikoliv) zůstávají dodnes problematickou a systémově nedořešenou otázkou.

1Plant, Richard. The Pink Triangle: The Nazi War Against Homosexuals. New York, Henry Holt and Company, 1986, strana 99.
2Více v William J. Spurlin, Lost Intimacies: Rethinking Homosexuality under National Socialism (New York: Peter Lang Publishing, 2009)
3Více v Heinz Heger, The Men With the Pink Triangle (Hamburg: Melin-Verlag, 1980)

Tombi21.blog.cz

h1

Morathi, the Hag Sorceress of Cytharai

Srpen 7, 2011
Morathi, the First Bride of Khaine

Morathi, the First Bride of Khaine

It is said Slann Lord Kroak chose four favouried elven apprentices of magic. These Elves were Astarielle the Everqueen, Caledor Dragontamer, Thyridor of Saphery and Morathi the Raven Maiden. It is of little surprise that these Elves wielded vast powers and wisdom. Morathi was blessed by the element of water, while the powers of earth, fire and air were given to other apprentices. When Chaos came, the nature of magic changed. The Four Gods of Chaos claimed four elements and released their own winds of magic into the world.

Slaanesh took over the former realm of water and Morathi just like the others had to choose instead some of the winds of magic. The winds of Death and Shadow were drawn to her spite and in despair she swore vengeance upon Slaanesh. The Daemons of Slaanesh in fear knelt before the Dark Queen and she learned from them the true nature of Chaos. Slaanesh was only secondary interested in mortals, his primary goal was to gain upper hand over the Other Three Ruinous Powers.

Thus she forged eternal pact between herself and the Dark Father of the Cytharai. Together the Elven Witch and Slaaneshi Daemons could trick even insane pawns of Tzeentch. It is her ultimate goal to let Druchii claim whole world in the name of Slaanesh, Eret Khial and their children. Even then she wont stop. Her son Malekith would raise his people and invade the realms of other Chaos Gods and change the whole Universe forever. It is through the Hag Sorceress that the weakest of the Fourth has greates influence on her world. Yet she always has upper hand and once she claims the secrets of the Old Ones from the wretched Slaan, she will take her rightful place among the gods!

Morathi, the Witch Queen of Nagaryethe

Morathi, the Witch Queen of Nagaryethe

h1

Elven Naaru Elune and Anshe ?

Srpen 7, 2011

We Archmages of Dalaran have always been fascinated with religion of the Elves. While most people believe that it was humans who taught the High Elves about the Light, we of Kirin Tor know better. Though the Queldorei have altered their teachings about the Eternal Sun to match the view of the Church of Light and Silver Hand, they channeled the golden magic of Light together with Arcane long before our kind found its way from barbarism.

Naaru Elune and Anshe

Naaru Elune and Anshe

According to legends of ancient races of Kalimdor, the Titans left our world shortly after they imprisoned the Old Gods. Soon two strange visitors came to Azeroth. Though incorporeal by then, they used to be mortal once. On Azeroth they found one of the seeds of the Titans, from which their own former race was once born. Elune, the Silver One, wanted to manipulate these seeds into becoming the same advanced race from which the Naaru originated. But Anshe, the Golden One, had little believe in mentioned brutes. He withdraw to Sun, where he slept in its blazing core for centuries.

Meanwhile Elune has transformed into its former mortal elven shell, which she abandoned long time ago during the Forgotten War between Naaru and Voidwalkers. She has found her home on Moon, which was closer to her beloved Azeroth. She contacted vile trolls and led them to the Well of Eternity used its powers to quicken the evolution of the trolls into the Kaldorei. Then she spawned Cenarius, the Demigod of the Night Elves. For thousands of years she nurtured her children until the War of the Ancients.

Elven Naaru Golden Sun Father Aparo and Silver Mother Moon Elune

Elven Naaru Golden Sun Father Aparo and Silver Mother Moon Elune

Then Anshe awakened and blamed Elune for bringing Burning Legion into Azeroth. He spotted a group of exiled Highborne in Lordareon and saw potential in them. He too retake his mortal body chose the High Elves as his favourite children. He blessed their Sunwell with his divine powers. This shows that the original Sunwell was source of holy magic just as the new one renewed by Draenai Prophet Velen.

The High Elves have founded the Brotherhood of Light. These High Elf Priests would gain loyalty of whole Alliance and thus control of the religious beliefs in whole Azeroth. Today the Blood Elves try to use the Divine Magic of Eternal Sun as a way of escaping their Arcane Addiction.  The Blood Knights and Blood Priests see their own race as the chosen and favoured by the Sun-Light and look down upon holy magic of lesser races.

h1

Důvody Děkujeme, odcházíme, z pohledu studenta prvního ročníku medicíny

Duben 12, 2011

K výzvě ,,Děkujeme, odcházíme“ se vyjádřili již všichni, od jednotlivých zdravotníků a laiků až po nejvlivnější média. Jež až s podivem, jak nicotně byly zmíněny některé naprosto zásadní prvky celé problematiky. Právě tyto aspekty   představují samotnou podstatu problémů českého zdravotnictví, avšak jednotlivé strany konfliktu se pochopitelně snažily upřednostnit přednesení informací a argumentů, které více souvisí s jejich aktuálními zájmy a potřebami. Proto ve své práci nezmíním některé z nejvíce rozebíraných témat tohoto fenoménu a raději se zaměřím na příčiny minimálně částečného selhání dialogu mezi oběma stranami konfliktu.

Fungující zdravotnictví je z ekonomického hlediska udržitelné pouze v případě, že je přihlíženo k zákonitostem tržních sil. Na druhou stranu lidské zdraví je pro nás společně se svobodou a vzděláním prioritou. Veřejné mínění bude tedy vždy do určité míry na straně investic veřejných zdrojů do tohoto sektoru.

Částečně kvůli korupci a částečně kvůli vzrůstajícím požadavkům obyvatelstva na vlastní životní úroveň české zdravotnictví již od revoluce z ekonomického hlediska nefungovalo. Politici byli nuceni rok co rok volit pro ně co nejvýhodnější řešení. V praxi to obvykle znamenalo poškodit lékaře.

Ekonomické i právní problémy zdravotnictví bylo pro politiky často nejsnazší řešit tak, že lékařům snížili plat, přidali povinnosti či ubrali práva. Pobouřit řadové obyvatelstvo snížením kvality péče či znepřátelit si do korupce zapletené finanční zdroje by pro každého politika bylo méně výhodné. Naopak lékaři kladli jen zanedbatelný odpor.

Proč? Protože lékaři jsou produkty specifického vzdělávacího systému. Lékařské fakulty ve svých studentech pěstují disciplínu, poslušnost, respekt k autoritám, pracovitost a pocit morální odpovědnosti za své činy.

Takto efektivní šestileté formování studentů je však vykoupeno potlačováním tvořivosti, iniciativy a individualismu. Medici jsou zajatci tradice, limitování již od prvního ročníku rozměry formy, kterou mají vyplnit.

Nevzepřou se systému, dokud nejsou opravdu zoufalí. Nedostát svým povinnostem má v jejich případě mnohem vážnější následky než u jiných občanů. Mohou jen doufat, že se situace časem zlepší. Až do chvíle, kdy přijde další pokus o další drastické úsporné opatření a oni si konečně neuvědomí, že pokud znovu ustoupí, nezbude jim již do budoucna žádný manévrovací prostor, žádná možnost pro vyjednávání. To dle mého názoru vedlo k výzvě typu ,,Děkujeme, odcházíme“.

Všichni se měli zapojit do úsporných opatření a veřejnost nechápala, proč by se to nemělo týkat i lékařů. Myslím, že laikům nebyla dostatečně popsána neudržitelnost současného stavu věcí. Lékařů je nedostatek, jsou přepracování a nedocenění. Unavení lékaři dělají fatální chyby s tragickými následky. Přicházející generace mladých lékařů ovládají jazyky, mají pracovní příležitosti v cizině a minimální vazby na svou vlast.

Během jediného desetiletí se tudíž může české zdravotnictví náhle ocitnout bez lékařů, na jejichž vyprodukování potřebuje minimálně šest let a které není schopen nikdo nahradit (i když někteří laici i řadoví zdravotníci jsou jiného názoru). Je tedy v zájmu celého národa urychleně zajistit lepší podmínky pro lékaře.

Malé vítězství lékařů výzvou ,,Děkujeme, odcházíme“ přinese dle mého názoru jen krátkodobou stabilitu. Sociální systém bude udržitelný jen při vymícení korupce, snížení byrokratizace medicíny a zvýšení investic státu do zdravotnictví. Další možností je příklon k privatizaci po vzoru pravicověji orientovaných států.

Řešením by mohla být i naprostá změna koncepce lékařství. Lékařství nebylo vždy prestižním povoláním. I pedagogové měli jiné postavení ve společnostech, kde vzdělání nebylo dostupné všem. Zavedeme-li zdravotní péči plošněji po vzoru školství a degradujeme lékařství na řadovější povolání, vytvoříme tím stabilnější systém a předejdeme podobnému bouření lékařů?

Možné to je. Proč vylučujeme stomatology ze všeobecného lékařství? Protože nás k tomu nutí pragmatická potřeba při plošném zavedení zubní péče. Opravdu lékař konkrétního zaměření potřebuje všechny vědomosti získané během šesti let studia? Nebo si můžeme dovolit produkovat mnohem větší množství specialistů za mnohem kratší dobu bez snížení kvality péče o pacienty? To ukáže čas.

h1

Natalie Portman , Židovský Anděl

Únor 5, 2011

Existuje jen málo osobností více fascinujících než Natalie Portman. Pokud někdo opravdu věří nesmyslům o podřadnosti Židů, tento nadčlověk vyvrací tyto předsuky. Dokončila bakalář z psychologie zatímco točila Star Wars. Neskutečné. Jednou rukou píše o problémech na Blízkém Východě, druhou vědeckou práci o enzymech. Učila se arabsky, hebrejsky, japonsky, německy a francouzsky. Během studia napsala práci ohledně úlohy prontální části cerebra.  Stíhala být laborantkou a filmovou hvězdou naráz.

Tento anděl se narodil v Jeruzalémě v Israeli. Miloš Forman tuto herečku vyžadoval pro hlavní roli svých Goyových přízraků. Natalie Portman zde zosobnila dívku zničenou pokryteckou a krutou katolickou církví tak dokonale, že filmoví kritici málem umřeli euforií. Natalie Portman je plamenem naděje pro všechny utlačované a zoufalé. Hvězda mnoha liberálních filmů, podpůrce demokratů a politická aktivistka.

Možná nejvíce inspirativní je film V jako Vendeta popisující společnost ovládanou fašisty a klerofašisty, kteří loví volnomyšlenkáře, homosexuály a další typické představile obětí autoritativních režimů minulosti i přítomnosti ve jménu vlastenectví a náboženské víry. Je krásná jako holohlavá, natočila dechberoucí lesbickou scénu a tančí jako vrcholná baletka. Je geniální, mladá, úspěšná a na vzestupu. Je inspirací pro celou naši generaci. Je produktem pracovitosti, vytrvalosti a vzdělávání.

Vodpod videos no longer available.