h1

Madonna : Vogue

Květen 22, 2010
[http://www.youtube.com/watch?v=GuJQSAiODqI&ob=av2n]
Bible módního průmysluVogue je módní časopis, který začal vycházet ve Spojených státech již v devatenáctém století. Skrze globalizační proces zásadně ovlivnil vývoj lidstva v dvácátém století. Ani ten největší nepřítel módního průmyslu nemůže popřít, že to byli a jsou editoři časopisu Vogue, kteří svými kroky nepřímo ničili a budovali jednotlivé sféry světového trhu. Změna v postojích zaměstnanců, sponzorů a stoupenců časopisu k děstké práci, otroctví, ekologii nebo cenzuře dokáže během týdne po ekonomické stránce zruinovat průměrný stát.
Není proto divu, že i autoritativní režimy jsou nuceny pod tlakem tržních sil editorům Vogue čím dál více ustupovat. Například Čína, která byla schopna dotlačit ke kompromisům i nesmlouvavého internetového velikána Google, umožnila časopisu vycházet ve víceméně necenzurované podobě. To vedlo během pár let explozivnímu rozmachu plastické chirurgie, textilního průmyslu a fitness center v rámci čínských metropolí.
Časopis Vogue lze v mnoha ohledech přirovnat k Bibli či Koránu. Nesmíš jíst vepřové, je to napsané v Koránu. Nesmíš nosit kašmír, je to napsané ve Vogue. Náboženství je dogma, móda je dogma. Tohle dogma z Nového zákona nahradí tamto dogma ze Starého zákona. Tenhle módní trend z letního čísla nahradí tamten módní trend ze zimního čísla.  A zápal stoupenců Vogue lze přirovnat k zápalu náboženských fundamentalistů, stejně jako jejich vliv na naši společnost.
obraz exotické modelky, navždy vrytý do povědomí lidstvaČasopis Vogue zásadně napomohl boji za lidská práva. Vize vísílaná do světa časopisem formuje vřejné mínění ve vyspělých i rozvojivých zemích již přes sto let. Vše začalo emancipací žen. Radikální feministky bývaly zapřísáhlé odpůrkyně pornografie, kosmetiky i módního průmyslu, protože věřily, že ženy ponižuje a vnucuje je jim submisivní role. Byl to právě Vogue a s ním spřízněná média, která začala ženskou krásu a smyslnost prezentovat jako SÍLU, nikoli slabost. Dnešní emancipační prostředky jako seriál ,,Sexve městě“ byly noční můrou předpotopních feministek, což ukazuje, jak radikálně změnil Vogue přednesením své vlastní vize naše vnímání žen.
Podobné trendy přišly po éře květinových dětí i v oblasti boje proti rasismu a homofobii. Vogue přišel s obrazem sofistikovaných Afroameričanů a konformních Asiatů a likvidoval tak stereotypní představu ,,chudých negrů“ a ,,výstředních rákosníků“. Bylo to právě proslavení exotických modelů a modelek, které umožnilo změnit veřejné mínění a učinit tak sen o nebílém prezidentovi Spojených států realizovatelný.
Boj za přirozená práva homosexuálů se pak odvíjel od sexuální orientace špičkových návrhářů a davem nejmilovanějších modelů. Zásadní význam pak měl šokující průzkům konzervativců, který odhalil, jak zásádní nákupní silou jsou američtí gayové. Proces byl dále urychlen jednou z nesčetných sériových vražd amerických homosexuálů, jejíž obětí se stal návrhář Gianni Verasace.
Vogue za celou dobu své existenci nepoznal pravého konkurenta. Obecně lze říci že mu konkurují všechny levnější plátky cílené na ženské čtenáře, ale v oblasti prezentace aktuálních trendů a hodnocení životních stylů má monopol. Vogue určuje, který nápad je dostatečně neotřelý a umírněný naráz. Nápad, který nesplňuje tato dvě zdánlivě protichůdná kritéria, je nemilosrdně pohřben.
Tento jev je skvěle popsán v bestselleru ,,Ďábel nosí Pradu“, který je plný vtipných kousavých narážek stejně jako hlubokomyslných mouder. Postava Miranda Priestly byla vytvořena dle předlohy a tou předlohou je editorka Anna Wintour. Anna Wintour ztělesňúje dřinu a sílu skrývající se za nevinně vyhlížejícím časopisem Vogue, v knize nazývaným ,,Runway“.
Kniha byla výtečně zfilmována, jedná se o jednu z nehlepších komedií naší doby. Zneužívání podřizených je nadčasové téma stejně jako honba za úspěchem a morální cena za ,,ostré lokty“. Nepopírám, že film je atraktivní spíše pro dívky. Já sám jej mám rád pouze proto, že MILUJI Meryl Streep. Přísahám, že kdyby někdo natočil film o tom, jak Meryl Streepová dvě hodiny plive na zem, tak budu hltat každou vteřinu. Žádný katolík nemiluje papeže tak moc jako já Meryl Streep!
Každopádně ve filmu je spousta dobrých argumentů příznivců i odpůrců samotné podstaty módního průmyslu. Je nepochybné, že marnivost nás nutí toužit po věcech, které jsou čistě z pragmatického hlediska zbytečné.  Autorka knihy se snaží ukázat, jak drastické množství energie a času je vyplýtváno na přízemnost. Tyto negativní postoje jsou prezentovány skrze skeptickou intelektuálku Andreu, která je hlavní postavou a obrazem samotné Lauren Weisberger.
Dílo však také poukazuje na fakt, že estetické cítění je přirozená nepotlačitelná potřeba, kterou je nutné naplnit. Za vše poslouží dvě výstižné citace z filmu:
,,Ach, já zapomněla. Ty si myslíš, že se tě móda netýká. Ty si vezmeš tenhle modrý svetr, abys dala světu najevo, že se bereš příliš vážně na to, aby ses starala o to, co máš na sobě. Ale už nevíš, že tenhle svetr není ,,jen modrý“, blankytný nebo tyrkysový. Je azurový. A taky nevíš, že v roce 2002 Oscar de la Renta udělal celou azurovou kolekci. Pak přišel Laurent s azurovými vojenskými bundami a pak se azurová objevila v osmi dalších kolekcích. A tak ta barva prosákla až do masové výroby, takže si někdo jako ty mohl vylovit azurový svetr v nějaké laciné, ubohé výprodeji. Každopádně tato modrá barva reprezentuje miliony dolarů a nesčetně pracovních míst a je celkem komické, jak se domníváš, že jsi učinila volbu, která tě vyčleňuje z módního průmyslu, protože ve skutečnosti nosíš svetr, který ti vybrali lidé v této místnosti.“
 

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: