h1

Esej – Láska

Prosinec 14, 2008

 

Esej

Láska

Osnova:  1.Úvod – Definice a historie pojmu

                 2.Stať- a) Hans Christian Andersen

                              b) Oscar Wilde

                              c) Publius Ovidius Naso

                 3.Závěr- Hlavní myšlenka

1. Již od starověku se filozofové, kněží, freudisté a další učenci snažili pochopit pravou povahu lásky. Lásku nemá smysl studovat v rámci přírodních věd, neboť nemáme dostatek vědomostí o činnosti mozku na úrovni mikrosvěta.

Ve Slovníku spisovné češtiny je definována jako intenzivní náklonnost (obvykle k nějaké osobě). Ve své slohové práci se pokusím vyjádřit k mým třem oblíbeným autorům, kteří se tímto tématem ve svých pracích zabývají.

2.a) Pohádky Hanse Christiana Andersena umožňují i malému dítěti pochopit, jak mocná je láska. Co jiného dalo Gerdě sílu podstoupit tak strastiplnou cestu do Laponska, než právě láska?

Malý Kaj si neváží náklonnosti Gerdy a její milou povahu docení až po vzájemném odloučení. Není snad pro dítě tou nejdůležitější lekcí poznání, že milovanou osobu, jejíž přítomnost považuje za samozřejmost, může kdykoli ztratit?

Který příběh ukazuje následky povrchního myšlení lépe, než vyprávění o útrapách Kaje svedeného krásnou, ale krutou Sněhovou královnou?

Malá mořská víla, vyjadřující autorovo trauma z vlastní sexuální orientace, mě již v rozpuku mládí připravila na bolest z neopětované lásky. Sám Josef Jungmann řekl: ,,Komu láska nezpůsobila žal, ten též blaho lásky nepoznal.“.  Zamilovanost je vždy zdrojem rozkoše i bolesti, což je třeba si uvědomit v co možná nejranějším věku.

Klíčový je ale konec pohádky, kdy se láska víly ukáže být natolik silná, že jí zabrání v zabití prince a když se následně promění v dceru povětří. Skutečnost, že malá mořská víla dostala nesmrtelnou duši díky lásce, mne odmalička fascinovala.

b) Další spisovatel, který mě nadchl, je Oscar Wilde. Tento génius irského původu se odvážil psát i o tématech jako je sodomie. Navíc skvěle vystihl, jak moc se jednotliví lidé liší svým přístupem k milování.

Vedle vášnivých osob snadno náchylných k poblouznění psal i o lidech, kteří jsou vůči lásce neskutečně imunní (viz. nespočet teorií popisujících lásku jako nemoc).

Mezi tyto postavy patří například lady Windermereová z knihy Zločin lorda Artura Savila a Dorian Gray z jeho vrcholného díla Obraz Doriana Graye.

Nejsou úplně bezcitní, ale své milence berou pouze jako rozptýlení. Jejich city nejsou silné, stálé ani ušlechtilé povahy a někdy se dokonce zdá, že nejsou schopni doopravdy milovat.

Oba jsou plavovlasí, pohlední, charismatičtí a zdánlivě nestárnoucí hédonisté, kteří nestydatě zneužívají svého vlivu na nejvýznamnější členy společnosti. Tito ledoví andělé mi svou netečností připomínají Sněhovou královnu.

c) Snad s výjimkou Karla Hynka Máchy a Leva Nikolajeviče Tolstého nikdo nevystihl tragickou povahu lásky tak věrohodně jako Publius Ovidus Naso.

Opět se utápím v žalu, když víla Dafné prchá před slunečním bohem Apollonem. Vzdychám dojetím nad věrností manželů Filemona a Baucis, kteří si od bohů nepřáli nic jiného, než zemřít společně, proměnivše se v stromy.

Každý asi zná pověst o básníku Orfeovi, který se vydal napříč Podsvětím, jen aby svou milou přivedl zpět do světa živých. Jedná se o zjevnou analogii putování Gerdy do sídla Sněhové královny. Pověst mi také připomíná báseň Za trochu lásky… od Jaroslava Vrchlického.

Příběh Médey je jen jedním z mnoha, které ukazují, k jak děsivým skutkům nás může láska dohnat.

Proměny popisují lásku jako kosmickou sílu, které podléhají smrtelníci i bohové. Zásadní je podle mne postava překrásného Adonise, která dokazuje, že tuto moc nemá plně pod kontrolou dokonce ani sama bohyně lásky Afrodita.

3. K lásce mám velmi složitý postoj. Například si myslím, že na lásku člověk nemusí věřit, zatímco třeba na spravedlnost člověk věřit musí. Existence spravedlnosti je podmíněna naší vírou v ní a snahou ji učinit skutečnou. Naproti tomu láska tu vždy byla a vždy bude. Bez ohledu na to, jak budeme sobečtí a egoističtí, vždy nás bude nějaká jiná osoba fascinovat, vzrušovat a okouzlovat. Vždy budeme mít tendenci po někom toužit, a v důsledku toho si ho přivlastňovat a chránit. Účelem mé slohové práce bylo naznačit, jak neskutečné mnoho druhů lásek existuje a jak nebezpečné je lásku škatulkovat. Věřím, že nejodpornějším možným činem je odsuzovat něčí lásku.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: