h1

Žalozpěv za panenku

Červenec 31, 2008
 

 

 

Žalozpěv za panenku

( 2008, 18 let )

 

Jedna dívka spanilá

se v opuštěných zahradách

nad studánkou sklánivá,

tiše, sama, v modlitbách.

Tiše přede prosbu svou

úpěnlivou, jedinou.

Oči její jak oblázky

tak smutně modré jsou,

že i čekanky u studánky

v modré barvě poblednou.

Chladná ranní rosa,

jež slzami země je,

mrazí dívku, jak je bosa,

a bez špetky naděje.

Hříva vlasů vlnitých,

hnědých jako oříšky,

se ve váncích mrazivých

vznáší zvolna do výšky.

Plačíc prosí studánku,

by vrátila jí maminku.

Matka ztracena v myšlenkách

a utopena v představách,

zapomněla dceru svou,

milovanou, jedinou.

Pletouc věnec z čekanek

zapomněla dítě své,

a ze všech možných studánek,

právě u té prokleté.

Běží holčička,

běží nazpátek,

běží maminečka

pro nejmilejší z holátek.

A u té tůně v čekankách,

chladnou rosou pokrytá,

leží v malých šatičkách

Panenka v slzách zalitá.

Jako marcipán sladká Panenka,

zkrátka hračka bez duše,

její neživá dcerunka

čeká až jí pomůže.

 

Tak vezme holčička Panenku svou,

roztomilou, jedinou.

 

 

 

 

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: